Řečníci

Feride Acar

Feride Acar je členkou Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW), kde v minulosti působila jako zpravodajka, místopředsedkyně a předsedkyně (2003–2005). Je profesorkou na katedře politologie a veřejné správy na Middle East Technical University (METU), kde také jako předsedkyně (1994–2002) zakládala studijní program Gender a ženská studia. Její akademické zájmy zahrnují politickou sociologii, sociální hnutí, gender studies a lidská práva žen. V kontextu posledně jmenovaných se svou prací v Evropě a pro OSN angažuje v prosazování a ochraně lidských práv žen. Působí na mezinárodní úrovni jako nezávislá expertka a jako zástupkyně Turecka v oblastech rovnosti žen a mužů a lidských práv žen. Více

Feride Acar byla jednou z nezávislých mezinárodních expertů v pracovní skupině Rady Evropy, která doporučila vznik Evropské úmluvy o násilí na ženách. Později byla paní Acar jako zástupkyně Turecka pověřena vyjednáváním textu „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácímu násilí“ (Istanbulská úmluva). Koordinovala a vedla řadu národních a mezikulturních výzkumných projektů v oblasti ženských práv a rovnosti žen a mužů včetně posouzení otázky genderu v Turecku pro Světovou banku (2002–2003), projekt QUING 6. rámcového programu Evropské komise a probíhající projekt EGERA 7. rámcového programu Evropské komise. Jako nezávislá expertka radila v uplynulých letech mnoha národním i mezinárodním institucím a vedla školení o lidských právech žen a rovnosti žen a mužů pro vládní a občanské organizace po celém světě. Je autorkou publikací o lidských právech žen, ženách ve vzdělávání a ve vědě, ženách a islamistické politice, i o sociálních a politických hnutích a politickém životě v Turecku. Magisterský titul i Ph.D. v politické sociologii získala na Bryn Mawr College, Pa., USA.

Mėta Adutavičiūtė

Mėta Adutavičiūtė je právní a politickou poradkyní v Institutu pro monitoring lidských práv (HRMI), nevládní organizaci se sídlem v Litvě. V HRMI se věnuje především výzkumu a advokačním aktivitám se zaměřením na práva obětí trestných činů, zvláště pak obětí domácího násilí a dětských obětí násilí. Je také členkou výboru pro lidská práva a občanskou společnost litevské strany Liberální hnutí. Než začala pracovat v HRMI, působila v týmu právníků právní charitativní organizace Spravedlnost pro uprchlíky a migranty se sídlem ve Velké Británii. Bakalářský titul v oboru politologie získala na Vilniuské univerzitě a magisterský titul v oboru lidská práva na Leicesterské univerzitě.

Laura Albu

Laura Albu je členkou výkonného výboru Evropské ženské lobby, který se zabývá tématy: ženy ve válečných konfliktech, násilí na ženách a antidiskriminace, migrační azyl a diverzita. Je také členkou pracovní skupiny Evropské ženské lobby pro státy střední a východní Evropy, Pobaltí a Balkánu. Od roku 2010 zastupuje Rumunsko jako odbornice v evropské skupině pozorovatelů v oblasti násilí páchaného na ženách v Evropské ženské lobby. V lednu 2015 se stala prezidentskou Rumunské ženské lobby. Jako viceprezidentka a prezidentka Asociace Rumunské ženské lobby (ROWL) zajišťuje účast členských asociací zastupujících ženské programy v činnosti Evropské ženské lobby a koordinuje činnost a akce ROWL v souladu se strategií asociace. Více

Od roku 2000 je také výkonnou ředitelkou Centra pro komunitní bezpečnost a mediaci, kde společně s dalšími nevládními organizacemi v legislativní skupině v rámci koalic a sítí pracuje na propagaci nové rumunské legislativy v oblasti násilí páchaného na ženách a řešení konfliktů i na změnách a úpravách legislativy a norem pro aplikaci práva v této oblasti. V posledních 15 letech koordinovala více než 25 programů ve sféře sociálních služeb (domácí násilí, zneužívání dětí, rizikové skupiny obětí), 5 projektů pro nezaměstnané ve venkovských oblastech (především pro ženy) se zaměřením na sociální inkluzi a více než 15 projektů komunitního rozvoje, včetně příhraničních projektů. Rovněž propaguje a hájí nové strategie v komunitním rozvoji, ochraně obětí a ženských právech.

Jiří Dienstbier

Jiří Dienstbier je ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a senátor za obvod Kladno v Senátu PČR. Je dlouholetým členem ČSSD. Byl předsedou Mladých sociálních demokratů, vedl kandidátku strany do zastupitelstva hl. města Prahy v roce 2010, mezi lety 2011–2013 byl místopředsedou strany a stínovým ministrem spravedlnosti. V roce 2013 kandidoval v prezidentských volbách. V horní komoře Parlamentu ČR působil v letech 2012–2014 jako člen Ústavně-právního výboru, člen Organizačního výboru a byl místopředsedou senátorského klubu. Vystudoval Právnickou fakultu UK, byl členem Federálního shromáždění a řadu let se věnoval advokacii.

John Doyle

John Doyle je regionálním koordinátorem intervenčního programu v oblasti domácího násilí jihovýchod – MEND (muži končí s domácím násilím). Pan Doyle je v současné době členem správní rady evropské sítě organizací „Práce s pachateli“ (“Working with Perpetrators – European Network”). Je kvalifikovaným psychoterapeutem se specializací na psychoterapii založenou na práci s tělem. Vzdělání a praxi získal nejdříve v Centru Gerda Boyesen v Londýně a poté na Sensorimotor Institute v Boulderu, v Coloradu. Od roku 2006 je koordinátorem intervenčních programů proti domácímu násilí Sítě pro mužský rozvoj v oblasti jihovýchod, kde má na starosti implementaci 5 programů. Předtím pracoval 10 let v soukromé praxi. Více

V prosinci 2013 byl program MEND vybrán, aby reprezentoval Irsko na předávání Evropské ceny prevence kriminality 2013 (ECPA) ve Vilniusu. Byl prvním zástupcem Výboru intervenčního programu v oblasti domácího násilí v Národním řídícím výboru pro násilí páchané na ženách.

Kateřina Fialová Kateřina Fialová je koordinátorkou výzkumu „Od beztrestnosti ke spravedlnosti: Firemní a právní prostředky proti násilí na ženách na internetu“ při Asociaci pro progresivní komunikaci (APC). Výzkum je součástí mezinárodního projektu „Konec násilí: Práva žen a bezpečnost on-line“. Projekt je financovaný nizozemským Ministerstvem zahraničních věcí (DGIS) a je založen na úzké spolupráci s partnery v sedmi zemích: Bosně a Hercegovině, Kolumbii, Demokratické republice Kongo, Keni, Mexiku, Pákistánu a na Filipínách. Pro více informací o projektu navštivte genderit.org/VAWonline-research a www.takebackthetech.net.

Joanna Goodey

Joanna Goodey je ředitelkou oddělení pro základní svobody a spravedlnost v Agentuře Evropské unie pro základní práva (FRA). V rámci práce agentury se specializuje na oběti trestných činů, trestné činy z nenávisti, obchod s lidmi, kvantitativní a kvalitativní metodiku výzkumu včetně průzkumů veřejného mínění. Paní Goodey je také konzultantkou Mezinárodní rady OSN pro kontrolu narkotik. Dva roky pracovala jako výzkumná pracovnice Úřadu OSN pro otázky drog a zločinu a působila také v Institutu Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní trestní právo ve Freiburgu. Publikovala více než třicet článků v akademických časopisech a příspěvků v knihách. Více

Je autorkou vysokoškolské učebnice Oběti a viktimologie: výzkum, strategie a praxe (Victims and Victimology: research, Policy and Practise, 2005) a spolu s A. Crawford koeditorkou knihy Integrování perspektivy oběti do trestního soudnictví: mezinárodní perspektiva (Integrating a Victim Perspective within Criminal Justice: International Perspectives, 2000). Má Ph.D. v oboru kriminologie.

Gauri van Gulik Gauri van Gulik je zástupkyní ředitele Amnesty International pro Evropu a Střední Asii. Zodpovídá za práci organizace v Evropské unii a na Balkáně. Dříve pracovala jako globální obhájkyně ženských práv v organizaci Human Rights Watch, kde se věnovala především tématům násilí na ženách, dětských svateb a reprodukčního zdraví. Působila také v organizaci Marie Stopes International, kde měla na starosti advokační aktivity v Evropě, v Mezinárodní radě pro rehabilitaci obětí mučení a ve výboru pro občanské svobody v Evropském parlamentu. Paní van Gulik získala bakalářský a magisterský titul v oboru evropské a srovnávací právo a magisterský titul v oboru lidská práva na Evropském meziuniverzitním centru pro lidská práva a demokratizaci v Benátkách.
Marianne Hester

Marianne Hester vede oddělení genderu, násilí a mezinárodní politiky na Bristolské univerzitě a tamní Centrum pro výzkum genderu a násilí. Je přední mezinárodní odbornicí na genderově podmíněné násilí a podílí se na přímém výzkumu ve Velké Británii, Evropě, Číně a Skandinávii. Její současné výzkumné projekty se věnují mužům, domácímu násilí a zdravotnictví, znásilnění a systému trestního soudnictví a programům pro pachatele domácího násilí po celé Evropě. Úzce spolupracovala s Radou Evropy, nevládními organizacemi a britskými vládními úřady a jako odborná poradkyně Národního institutu pro vývojovou skupinu v programu klinické excelence pro prevenci a snižování domácího násilí. Více

Zkušenosti má jako ředitelka pro výzkum britského Ministerstva zdravotnictví a Národního institutu duševního zdraví, jako odborná poradkyně užšího výboru britského Ministerstva vnitra a jako profesorka v oboru sexuálního zneužívání dětí v Národní společnosti pro prevenci krutosti vůči dětem. Kromě toho je patronkou Pomoci ženám v South Tyneside a služby Pomoc znásilněným v Devonu. Je autorkou celé řady publikací. Ph.D. získala na Leedské univerzitě.

Klas Hyllander

Klas Hyllander je nezávislým konzultantem, který se uplynulých 15 let věnoval genderové rovnosti a prevenci genderově podmíněného násilí, přičemž se zaměřuje na roli a zapojení mužů. V letech 2002 až 2012 byl generálním tajemníkem švédské nevládní organizace Muži pro genderovou rovnost. Pan Hyllander je zakládajícím členem aliance MenEngage Europe a byl do roku 2012 členem celosvětového výkonného výboru aliance MenEngage Europe. Pan Hyllander se podílel také na vzniku mezinárodní kampaně MenCare o otcovství a genderové rovnosti. Je zkušeným řečníkem a školitelem, účastnil se mnoha vládních slyšení, akcí OSN apod. Pan Hyllander má titul inženýr z Lundské univerzity ve Švédsku.

Christine Mary Chinkin

Christine Mary Chinkin je emeritní profesorkou mezinárodního práva na London School of Economics and Political Science na Londýnské univerzitě a ředitelkou tamního Centra pro ženy, mír a bezpečnost. Působí také jako William W.Cook externistka v oboru mezinárodní právo na Michiganské právnické fakultě. Paní Chinkin je mezinárodně uznávanou odbornicí na veřejné mezinárodní právo, alternativní řešení sporů, mezinárodní trestní právo, mezinárodní lidská práva (zejména práva žen) a průnik mezinárodního práva a feministické jurisprudence / genderových právních studií. Paní Chinkin je členkou redakční rady časopisu American Journal of International Law a je rovněž členkou Komise pro lidská práva pro Kosovo. Více

Vyučovala mezinárodní právo a mezinárodní lidská práva na univerzitě v Singapuru, na Právnické fakultě Hongkongské univerzity, Institutu mezinárodního práva v Číně, Evropském univerzitním institutu, Kolumbijské univerzitě a Univerzitě v Southamptonu. Paní Chinkin se podílela na tvorbě komentáře k Úmluvě OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (2012). Je autorkou textů Tvorba mezinárodního práva (The Making of International Law, 2007), Hranice mezinárodního práva: Feministická analýza (The Boundaries of International Law: A Feminist Analysis, 2000) a Třetí strany v mezinárodním právu (Third Parties in International Law, 1993). Je rovněž spoluautorkou druhého vydání publikace Řešení sporů v Austrálii (Dispute Resolution in Australia, 2nd ed., Butterworths, 2002). V roce 1990 obdržela titul Ph.D. na Univerzitě Sydney.

Martin Jára

Martin Jára je ředitelem Ligy otevřených mužů, která od roku 2006 zvyšuje kvalitu života mužů v ČR. V Lize pracuje také jako garant projektu Muži proti násilí na ženách a dětech. Pan Jára má vlastní psychoterapeutickou praxi, kde se specializuje na práci s muži v obtížných životních situacích. 15 let vede mužské skupiny. Věnuje se také vzdělávání v psychoterapii a aplikaci konceptů psychologie a psychoterapie v sociálním kontextu, t.č. zejména v genderových otázkách.

Věra Jourová

Věra Jourová je komisařkou pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů. V roce 2014, předtím než byla jmenována do Evropské komise, působila jako ministryně pro regionální rozvoj ČR. Mezi lety 2006 a 2013 pracovala jako mezinárodní konzultantka pro fondy EU ve své vlastní firmě a podílela se také na konzultacích v souvislosti s přistoupením zemí západního Balkánu k EU. V roce 2003 byla paní Jourová jmenována náměstkyní ministra pro místní rozvoj a tuto pozici zastávala 3 roky. Předtím od roku 2001 byla vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina a v letech 1995 až 2001 tajemnicí a mluvčí Městského úřadu v Třebíči. Paní Jourová získala titul magistry práv a magistry kulturologie na Univerzitě Karlově v Praze.

Freja Ulvestad Kärki

Freja Ulvestad Kärki je projektovou manažerkou a odbornicí na klinickou psychologii na norském Direktorátu zdraví a sociálních věcí. Od roku 2011 zodpovídá za vytváření a realizaci psychosociální podpory, kterou norské zdravotnictví poskytuje obětem útoku v Norsku z 22. července 2011. Věnuje se také tématu radikalizace a extremismu na národní i mezinárodní úrovni, je norským partnerem Světové zdravotnické organizace pro oblast duševního zdraví a styčnou osobou pro prevenci násilí. Je rovněž partnerem za dárcovskou zemi v programu EHP a Norských fondů pro oblast genderově podmíněného násilí a domácího násilí v Estonsku a na Slovensku. Více

Paní Kärki je autorkou a spoluautorkou několika publikací, jako např. Supervize s vícero hlasy a Od šoku k posílení. Norská reakce na národní trauma. Vystudovala psychologii práce a organizace a postgraduálně obor management.

Taran Knudstad

Taran Knudstad je antropoložka. Od roku 2006 pracuje v monitorovacím oddělení Kanceláře veřejného ochránce práv pro rovnost a antidiskriminaci v Norsku. Toto oddělení monitoruje implementaci tří úmluv OSN norskou vládou: Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace a Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Je odbornicí na problematiku genderové diskriminace a rovnosti žen a mužů včetně sexuálního genderově podmíněného násilí a diskriminace na základě etnicity. Zabývá se také zločiny z nenávisti a verbálními útoky vycházejícími z různých diskriminačních motivací, ovšem s primárním zaměřením na gender a etnicitu. Paní Knudstad vystudovala Univerzitu v Oslu, Norsko.

Kristiina Luht

Kristiina Luht je poradkyní odboru politik rovnosti na estonském Ministerstvu sociálních  věcí. Zodpovídá za rozvoj a implementaci politik a strategií k řešení problematiky obchodu s lidmi a násilí na ženách a za vytváření služeb pro oběti obchodu s lidmi a genderově podmíněného násilí. Zabývá se také implementací Národní strategie pro prevenci násilí 2015–2020, včetně domácího násilí, sexuálního násilí a  obchodu s lidmi, organizací a realizací výcviku a vzdělávání pro různé cílové  skupiny, tvorbou výukových materiálů a metodiky v oblasti obchodu s lidmi a domácího násilí, poradenstvím pro místní i mezinárodní projekty s tímto zaměřením a prevencí  násilí i podporou obětí. Více

Paní Luht také zastává pozici oficiální zástupkyně ministerstva v Národní pracovní skupině pro obchod s lidmi a v Národní pracovní skupině pro problematiku násilí. V letech 2003–2004 pracovala jako projektová manažerka na estonském Ministerstvu sociálních věcí, kde vytvořila a realizovala několik  mezinárodních projektů jako např. „Drogy, prostituce a obchod s lidmi z perspektivy genderu“ ve Skandinávii, Pobaltí a severozápadním Rusku. V letech 2002–2003 byla estonskou národní koordinátorkou skandinávsko-pobaltské kampaně proti obchodu se ženami. Paní Luht je autorkou několika článků o prostituci a obchodu s lidmi, autorkou a spoluautorkou výukových materiálů a metodiky k prevenci obchodu s lidmi a podpoře  jeho obětí, jako např. „Manuál pro rozpoznání obětí obchodu s lidmi a pomoc obětem“ a  „Obchod s lidmi: Teorie a praxe pomoci obětem. Manuál pro sociální pracovníky“. Magisterský titul v informatice získala na Tallinnské univerzitě.

Michaela Marksová

Michaela Marksová je ministryní práce a sociálních věcí. Od roku 2006 je také zastupitelkou městské části Praha 2, kde mezi lety 2010 a 2012 vykonávala funkci radní městské části. Byla také místostarostkou Prahy 2. V letech 2009 a 2010 byla ředitelkou odboru rovných příležitostí na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Do roku 2006 byla ředitelkou odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Mezi lety 1997 a 2004 pracovala v obecně prospěšné společnosti Gender studies jako ředitelka pro styk s veřejností. V minulosti také působila jako expertka programů rovných příležitostí neziskové organizace Fórum pro rodinu a jako pedagožka v Jedličkově ústavu. Více

Rovněž externě vyučovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Paní Marksová se dlouhodobě zabývá postavením žen a mužů ve společnosti, otázkami ženských práv a rodinnou politikou. Na tato témata přednáší, publikuje články a vystupuje v médiích. Je spoluautorkou knihy Na cestě do Evropské unie: průvodkyně nejen pro ženy a autorkou knihy Rodina a práce - jak je sladit a nezbláznit se.

Marceline Naudi

Marceline Naudi vede katedru pro genderová studia na Maltské univerzitě. Genderová studia, násilí na ženách a další antiopresivní témata (sexuální orientace, rasa, postižení) přednáší také na několika dalších katedrách a fakultách. Angažuje se v tématu rovnosti žen a mužů, domácího násilí, jakož i obecnějšího pojetí rovných příležitostí. Přednášela, nebo jinak se podílela na organizaci mnoha konferencí, seminářů a setkání na Maltě i v zahraničí. Původní profesí je sociální pracovnice. Má roky praxe v práci s dětmi a mládeží a jejich rodinami, osobami propuštěnými z výkonu trestu, bezdomovci, osobami se speciálními potřebami v oblasti mentálního zdraví a oběťmi domácího násilí. Více

V letech 2006–2010 působila jako předsedkyně výboru pro domácí násilí a mnoho let jako členka a předsedkyně výboru pro genderové otázky na Maltské univerzitě. Dobrovolnicky působila jako konzultantka nejrůznějších institucí v oblasti domácího násilí a je členkou správní rady jednoho z místních azylových center. Je také členkou rady evropské organizace Ženy proti násilí (WAVE) a členkou řídícího výboru nově vzniklé skupiny pozorovatelů v oblasti násilí na ženách při Evropské ženské lobby (EWL). Doktorát v oboru sociální práce získala na Manchesterské univerzitě v  v roce 2004.

Urszula Nowakowska

Urszula Nowakowska je právničkou, zakladatelkou a předsedkyní Centra pro práva žen ve Varšavě a spoluzakladatelkou a členkou správní rady evropské sítě organizací Ženy proti násilí (WAVE). Zabývá se legislativními návrhy v oblasti genderově podmíněného násilí a diskriminace a poskytuje školení zaměřené na násilí na ženách. Působila jako odborná poradkyně při parlamentních výborech i pro jednotlivé poslance. Radila také různým vládním orgánům zabývajícím se rovností žen a mužů a rovným zacházením. Byla také Ministerstvem práce a sociálních věcí jmenována na čtyři roky členkou rady vlády pro naplňování Národního akčního plánu na prevenci a boj proti domácímu násilí .Více

Jako zastánkyně práv žen iniciovala několik kampaní zaměřených na násilí na ženách, a to včetně projektů týkajících se soudnictví, televizní reklamy proti násilí a terapeutického divadla pro ženy, které se staly obětí násilí. V roce 2011 byla její práce oceněna polským prezidentem a byla vyznamenána Řádem polského znovuzrození. V dubnu 2015 polský prezident podepsal ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí v prostorách Centra pro práva žen. Paní Nowakowska stojí za řadou inovativních projektů, ale roky poskytovala také právní poradenství zneužívaným ženám. Je autorkou několika právních minim k násilí na ženách, zpráv o porušování práv žen a desítek článků s ženskou tématikou.

valentina pellizzer

valentina pellizzer je výkonnou ředitelkou OneWorld Platform, organizace, která se věnuje propojení internetových práv, ženských práv a sexuální orientace a v této oblasti provádí výzkum. OneWorld Platform věří, že technologie mají obrovský potenciál vytvořit svět, kde jsou si všichni rovni, obzvlášť pak posílit postavení dívek a žen po celém světě. Valentina Pellizzer je feministická aktivistka, která v politické i praktické rovině propojuje feminismus, ženská práva, sexuální práva a internet. Je členkou správní rady Asociace pro progresivní komunikaci (APC). Více

Angažuje se také ve strategickém používání informačních a komunikačních technologií, publikuje na internetu, věnuje se občanské žurnalistice, digitální bezpečnosti a soukromí. Zabývá se vizuální metodologií pro sociální změnu (digitální vyprávění pro transformaci, participativní videa, metodologie, které propojují feministickou solidaritu s digitálními technologiemi a jejich silnými peer-to-peer koprodukcemi, distribuce a přesah těchto médií). Od roku 2007 přispívá za Bosnu a Hercegovinu do Global Information Society Watch. Propaguje FLOSS (svobodný software a software s otevřeným zdrojovým kódem), který se na internetu zabývá feministickými principy. Je také zakladatelkou prvního feministického, alternativního webového portálu v Bosně a Hercegovině ženskaposla.ba. Má zkušenosti s koordinací záchranných a rozvojových programů, včetně distribuce humanitární pomoci a zřizování zdravotnických služeb pro ženy mezi uprchlíky.

Jurgita Pečiūrienė

Jurgita Pečiūrienė je odbornicí na genderově podmíněné násilí. Od roku 2010 pracuje v Evropském institutu pro rovnost žen a mužů, kde se soustředí na problematiku genderově podmíněného násilí. V roce 1995 získala magisterský titul v oboru sociologie na Vilniuské univerzitě a poté se angažovala v prosazování rovnosti žen a mužů v Litvě jako aktivistka a výzkumná pracovnice. Má hluboké znalosti problematiky násilí na ženách, obchodu s lidmi a prosazování genderové rovnosti. Je spoluzakladatelkou Informačního centra pro ženské otázky v Litvě a byla členkou správní rady Evropské ženské lobby (2004–2010) i členkou vládní komise pro rovné příležitosti pro ženy a muže (2007–2010).

Olga Pietruchova

Olga Pietruchova je ředitelkou odboru genderové rovnosti a rovných příležitostí na Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky. Je členkou skupiny na vysoké úrovni pro gender mainstreaming Evropské komise a členkou správní rady Evropského institutu pro rovnost žen a mužů. Olga Pietruchová je odbornicí a výzkumnou pracovnicí v oblasti rovnosti žen a mužů, gender mainstreamingu a rovných příležitostí, lektorkou a mentorkou v oblasti genderu a obhájkyní lidských práv s patnáctiletou zkušeností. V minulosti pracovala v nevládním sektoru a také jako členka správní rady Evropské ženské lobby v Bruselu. Více

Je autorkou a spoluautorkou několika publikací a studií o rovnosti žen a mužů a rovných příležitostech, vedla kurzy a prováděla analýzy v problematice genderu pro národní i mezinárodní organizace jako např. UNPD, Oxfam a Evropská komise. Olga Pietruchová je na Slovensku známa jako publicistka s více než 150 články uveřejněnými ve slovenských novinách a časopisech. Má magisterský titul v oboru ženská studia a diplom v oboru výzkum feminismu z Rose Mayreder College ve Vídni.

Marja Ruotanen

Marja Ruotanen je ředitelkou sekce lidské důstojnosti a rovnosti Generálního ředitelství pro demokracii Rady Evropy. Zabývá se následujícími tématy: násilí na ženách, obchod s lidmi, práva dětí, rovnost žen a mužů, otázky sexuální orientace a genderové identity, práva osob s postižením, ochrana menšin, potírání rasismu a netolerance, sport. Marja Ruotanen pracuje v Radě Evropy od roku 1990 na různých pozicích, např. jako ředitelka kanceláře generálního tajemníka a v poslední době také jako ředitelka pro spravedlnost a lidskou důstojnost Generálního ředitelství pro lidská práva a právní stát. Více

Pracovala také jako tajemnice několika výborů Parlamentního shromáždění Rady Evropy např. výboru pro politické záležitosti, výboru pro migraci, uprchlíky a populaci a výboru pro rovnost žen a mužů. Narodila se v Rovaniemi ve Finsku a studovala mezinárodní vztahy (politologii a právo) na Univerzitě McGill v Montrealu v Kanadě.

Salla Saastamoinen

Salla Saastamoinen je od roku 2014 ředitelkou sekce rovnosti Generálního ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele Evropské komise. Sekce rovnosti přispívá k rozvoji a konsolidaci v oblasti svobody, spravedlnosti a rovnosti a zajišťuje, aby pokrok učiněný na evropské úrovni přinášel prospěch občanům. Za tímto účelem generální ředitelství koordinuje a prosazuje rozvoj politik, které bojují s diskriminací založenou na příslušnosti k pohlaví, rase, etnickém původu, náboženství, víře, postižení, věku, nebo sexuální orientaci, zvyšuje povědomí o genderové rovnosti a nediskriminaci a koordinuje rozvoj politik v oblasti romské menšiny. Generální ředitelství rovněž zodpovídá za vztah k Evropskému institutu pro rovnost žen a mužů. Více

V letech 2013 a 2014 vedla Salla Saastamoinen sekci pro základní práva a práva dětí. V letech 2007–2013 pak stála v čele odboru pro politiku občanské spravedlnosti na Generálním ředitelství pro spravedlnost. V Komisi pracuje již 18 let, zpočátku v právním oddělení Generálního ředitelství pro životní prostředí, poté jako úřednice Komise v oblasti práva a politik Generálního ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost v sekci základních práv a občanství. Salla Saastamoinen vystudovala právo na Helsinské univerzitě ve Finsku.

Alena Skoumalová

Alena Skoumalová je od roku 2005 vedoucí 4. oddělení Skupiny kriminální policie a vyšetřování Městského ředitelství police Brno. Po ukončení studia na Pedagogické fakultě v Hradci Králové byla 20 let činná v učňovském školství. V roce 1993 začala pracovat jako policistka, posledních deset vede oddělení, které se specializuje na problematiku domácího násilí a nyní i nebezpečného pronásledování na území města Brna. Stála u zrodu této specializované skupiny, stejně tak u založení Interdisciplinárního týmu města Brna pro oblast domácího násilí. Podílela se na řadě projektů týkajících se domácího násilí a stalkingu. Pátým rokem spolupracuje s Výborem pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při ÚV ČR. Od roku 2007 je činná v Bilém kruhu bezpečí jako poradce-právník.

Silke Steinhilber

Silke Steinhilber je nezávislou konzultantkou v oblasti výzkumu, hodnocení a kapacitního rozvoje pro rovnost žen a mužů v Berlíně. Od roku 1999 pracuje ve své vlastní společnosti jako konzultantka pro výzkum a poradenství v oblasti sociální spravedlnosti, posílení pozice žen ve společnosti, rovnosti žen a mužů a genderově podmíněného násilí. Hodnotí národní i mezinárodní projekty a programy, které podporují rovnost žen a mužů a rovné zacházení. Paní Steinhilber je zkušenou lektorkou a autorkou programů kapacitního rozvoje v prosazování genderu, ženských práv a rovnosti žen a mužů. Vyvinula mnoho vzdělávacích a výcvikových programů v oboru sociální politiky a antidiskriminace, sociálního zabezpečení, ochrany matek a genderově citlivého hodnocení. Více

Je autorkou celé řady článků a kapitol v knihách o rovnosti žen a mužů a reformách sociální politiky. Úzce spolupracovala s nejrůznějšími mezinárodními organizacemi, mezi nimi např. s Evropskou hospodářskou komisí OSN, UNICEF, UNDP, UN Women, ILO, Světovou bankou a Radou Evropy, jakož i s odbory, ženskými organizacemi nebo jinými organizacemi občanské společnosti. Paní Steinhilber má doktorát z politologie z New School for Social Research v New Yorku a bohaté pracovní zkušenosti z oblasti střední a východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie, stejně jako z Evropské unie a Latinské Ameriky.

Piret Urb

Piret Urb působí 12 let v diplomatických službách Estonska a v posledních pěti letech se věnovala hlavně oblasti lidských práv. Během estonského ročního předsednictví Koalice pro svobodu internetu (FOC), sdružení 26 států, které prosazují svobodu internetu, byla její koordinátorkou. V roce 2014 se podílela na organizaci konference FOC v Tallinnu a zodpovídala mimo jiné za výsledek konference. Paní Urb byla panelistkou na předchozích Fórech pro správu internetu a také členkou estonské delegace na Konferenci vládních zmocněnců Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v Busanu v roce 2014. Více

Paní Urb dříve pracovala jako zástupkyně velvyslance na estonském velvyslanectví v Řecku, které zastupuje Estonsko také na Kypru a v Arménii. Podílela se na úspěšné estonské kandidatuře do Rady OSN pro lidská práva a byla vyslána na tři roky na stálé zastoupení Estonska při OSN v Ženevě. Pracovala jako odbornice na lidská práva a zastávala estonskou politiku, jejímž těžištěm byla podpora a ochrana práv žen a rovnost žen a mužů, v Radě OSN pro lidská práva. Během své diplomatické dráhy na Ministerstvu zahraničních věcí Estonska působila také v evropské, politické a konzulární sekci úřadu.

Vladimír Vedra

Vladimír Vedra absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v roce 2004 a poté začal pracovat jako policista v Brně. Kromě jiných úkolů měl na starosti také školení policistů v problematice domácího násilí na Městském ředitelství policie Brno a v roce 2005 byl pověřen vytvořením v rámci Policie ČR první jednotky specializované na domácí násilí. Ve vzdělávání policistů v problematice domácího násilí se angažuje dodnes. Jako člen interdisciplinárního týmu města Brno pro oblast domácího násilí se podílel na řadě projektů zabývajících se domácím násilím. Více

V roce 2008 se stal vedoucím oddělení mezinárodních vztahů Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. Od roku 2004 je také dobrovolníkem neziskové organizace Bílý kruh bezpečí, kde poskytuje právní poradenství obětem násilí. V roce 2006 se stal vedoucím brněnské pobočky této organizace. V posledních letech spolupracuje také s Asociací pracovníků intervenčních center ČR, která usiluje o specializaci orgánů a institucí ČR na případy domácího násilí.

Lucia Zachariášová

Lucia Zachariášová vede oddělení rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR, které je začleněno v rámci úřadu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Koordinovala přípravu Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014–2020, která byla v listopadu 2014 schválena vládou ČR a nyní zajišťuje koordinaci jejího naplňování. Je rovněž tajemnicí Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Je dále členkou programové rady Kongresu žen 2015. Lucia Zachariášová se kromě tématu rovnosti žen a mužů věnuje také tématu trans osob a právům dalších znevýhodněných menšin. Je lokální političkou, zastupitelkou Městské části Praha 3.